Historie

Pražská obec Svobodného bratrství, založená 9. dubna 1922, dala o rok později vzniknout Společnosti svobodného bratrství. Ta byla předchůdcem Náboženské společnosti unitářů československých, založené r. 1930, jejíž příslušníci byli seskupeni v jednu náboženskou obec se sídlem v Praze. Prvním duchovním tehdejší obce byl Norbert Fabián Čapek, který pro svůj odpor vůči nacismu zemřel v koncentračním táboře v Dachau v říjnu 1942. Po Čapkovi byli duchovními Karel Hašpl a Bohdana Hašplová, která se tak stala první ženou v duchovenském postavení v Československu.

Unitářská obec v Praze v období mezi válkami vzkvétala a stala se významným svobodomyslným společenstvím poskytujícím netradiční pojetí jak osobní víry, tak náboženství. Navzdory snahám nacistů za druhé světové války o její rozpuštění, Pražská obec přetrpěla válku a na jejím konci její členové i bojovali na barikádách.

Po válce do obce přišel znovu život. V šedesátých a sedmdesátých letech se obec soustředila také i na východní nauky a poskytovala zázemí mnohým zájemcům o jógu, buddhismus a východní mysticismus. Chtěli jsme tak v době totality poskytnout výjimečný a netradiční prostor alternativním duchovním myšlenkám, které jinde státní zřízení netolerovalo.

Příchod "sametové revoluce" v roce 1989 jsme přivítali s radostí a od vzniku nového samostatného českého státu se snažíme přispět životu společnosti hlavně naším důrazem na význam duchovních hodnot a kvalitu osobního života.